Exkurze do Českého krasu

Exkurze septimy do Českého krasu aneb „Českým krasem za Hagenem“ uspořádané v rámci oslav Evropského dne parků.

O této akci jsme se dozvěděli z letáčku, který nám poslala paní RNDr. Irena Jančaříková, proto jí hned v počátku děkujeme, a to nejen jí, ale všem lidem, kteří se na této akci podíleli.

Naše putování započalo na Smíchovském nádraží, kde jsme nastoupili do vlaku a přesně v 8:17 22. května jsme vyrazili do Karlštejna. Během cesty se k nám přidali ještě dva účastníci František Hůla a Honza Paukert, kteří přistoupili v Řevnicích. V Karlštejně jsme vystoupili a vyrazili směrem k poště (cestou jsme obdivovali Budňanskou skálu se svým stratotypem hranice dvou geologických útvarů siluru a devonu), kde jsme dostali mapu (obr. 2, 3) s vyznačenými kontrolami a kartičku (obr. 1), která se nám po cestě bude zaplňovat inkoustem od razítek z různých přírodovědných kontrol. Na kontrole číslo dvě jsme se seznámili s plazy, ptáky a rostlinami Českého Krasu. Jakmile jsme dostali razítko, začalo hustě pršet. Opravdu to začalo velmi pěkně…Nálada a tempo bylo potěšující. Vytáhli jsme větrovky anebo spíš dešťovky… Cestou jsme se naučili poznávat naše tři druhy javorů (javor mléč/Acer platanoides/, klen /Acer pseudoplatanus/ a javor babyku /Acer campestre/), viděli jsme sleziník tečkovaný (Asplenium trichomanes), který rostl na devonských vápencích. Pršelo a lilo jako z konve, ale my jsme si to štrádovali skrze louky a lesy směrem ke kontrole číslo tři – k lomům Mořina. V areálu lomů Mořina jsme navštívili štoly, kde jsme se dozvěděli o historii dobývání zdejších vápenců a dále naše cesta v podzemí byla zpestřena krásou lomového jezera, kde jsme pozorovali plovoucí ryby. Na konci cesty v podzemí jsme byli velmi vtipně obohaceni setkáním s Hagenem. Cestou od konce zpátky jsme ještě pozorovali malé krápníky. Okolo půl dvanácté jsme již šlapali po žluté turistické značce na Malou Ameriku, kde jsme se seznámili s hřibem satanem a dalšími houbami rostoucími v Českém krasu. Poté jsme šli habrovými porosty a přes louky jsme dorazili na Paní horu, kde jsme si trochu „zabotanizovali“. Každá rostlinka měla na sobě své jméno. Nejvíce nás však potěšila fialová barva mateřídoušky a krásně o samotě rostoucí jalovce (Juniperus communis). Z Paní hory jsme šli z kopce, kde jsme začali cítit naše vazy v kolenou, zvláště pak udatný František se držel statečně a cestu z kopce zvládl, i když kolena měl po operaci. Pod horu jsme přešli loučku a pak do kopce a na kontrole číslo šest jsme se setkali s dendrologií. Bylo nám zadáno deset druhů dřevin dub zimní (Quercus petraea), dub šípák (Quercus pubescens), líska obecná (Corylus avellana), hloh jednoblizný (Cratageus monogyna), jilm horský (Ulmus glabra), habr obecný (Carpinus betulus), javor babyka (Acer campestre), javor mléč (Acer platanoides) nepoznali jsme akorát jeřáb břek (Sorbus torminalis) a jeřáb muk (Sorbus aria). Ale od velmi příjemného usměvavého a fousatého pána jsme se dozvěděli, jak se jednotlivé stromy poznají a jak se dají poznat. Listy jeřábu muku jsou totiž zespoda bíle plstěné a liší se svým okrouhlým tvarem od listů jeřábu břeku, který má listy široce oválné a podobně jako u javorů jsou rozčleněné v šest až deset trojúhelníkovitých laloků se špičkami, které směřují dopředu. Od této kontroly jsme ještě spatřili v lese bažanku vytrvalou (Mercurialis perennis) a ještě neodkvetlý plicník lékařsky (Pulmonaria officinalis). Sedmá kontrola byla v bývalých Solvayových lomech, kde jsme se snažili určovat horniny. Určování šlo zejména Honzovi, který určil všechny horniny: řeporyjský vápenec, diabas, rohovce, zlíchovský vápenec s rohovci a jemné slídnaté břidlice.

Po oražení papírku jsme se vydali prostory lomů do Svatého Jana pod Skalou. U kříže nad Svatým Janem pod Skalou jsme obdivovali pěchavu vápnomilnou (Sesleria albicans), která byla součástí naší samokontroly. Oko půl třetí naše silné nohy dorazili do Svatého Jana pod Skalou, kde jsme se napili z léčivého pramene a obdivovali sladkovodní holocénní pěnovce neboli travertiny. V ekocentru Kavyl jsme obdrželi každý diplom a dostali poslední razítka a obdivovali krásu netopýra rezavého (Nyctalus noctula). Unavení, ale štastní z krásného dne a nových poznatků a nejen přírodovědných a kulturních zážitků jsme se autobusem vydali směrem do Prahy.

Akce se vydařila a nakonec vysvitlo i sluníčko.

Simona Čábelová, František Hůla, Jan Paukert a Tomáš Kočí