Debatní liga ve Stuttgartu a Martin Kent Kraus.

Měly by Spojené státy podpořit Assáda v boji proti Islámskému státu? Měly by se zakázat stávky v nejdůležitějších státních podnicích a infrastruktuře? Měly by centrální banky stanovovat, jak moc mohou politici utrácet? Měly by se zakázat webové stránky podporující anorexii?
Tyto a mnoho dalších témat se objevily na debatním turnaji EurOpen v německém Stuttgartu, kam přijelo více než 130 soutěžících z 13 zemí – Kanady, Číny, Dánska, Israeli, Litvy, Nizozemí, Pákistánu, Rumunska, Slovinska, Turecka, Spojených států a hostitelského Německa.
Jak takový debatní turnaj vlastně vypadá? Jednotlivé týmy jsou tvořeny třemi (případně až pěti) debatéry, kteří většinou ovládají dobře angličtinu a argumentaci. Jeden tým („propozice“) má obhajovat tezi, což je nějaké tvrzení – například „Spojené státy by měly zrušit vojenskou podporu Izraeli, dokud se nestáhne z pásma Gaza“. Druhý tým („opozice“) má naopak toto tvrzení napadnout a pokud možno přijít s alternativním řešením. Každý debatér mluví k tématu přibližně 8 minut. Vše pozorně sledují rozhodčí, kteří debatéry hodnotí jako jednotlivce i jako tým a udělují jim body. V debatování totiž nezáleží jen na formě projevu, ale hlavně na obsahu, struktuře a schopnosti reagovat na argumenty soupeře.
Turnaj ale začíná dlouho před tím, než vstoupíte do debatní místnosti. Musíte se totiž důkladně připravit na mnoho složitých témat, která jsou oznámena již dlouho před samotným turnajem. Debatéři musí mít připraveno mnoho důkazů, analýz a případných odpovědí pro opoziční tým, a to vše vyžaduje intenzivní přípravu. V mém případě to bylo jednak strávení jednoho víkendu v gymnáziu Nad Alejí, kde jsme se oba dva dny od devíti ráno do šesti hodin večer připravovali společně s mým týmem „Czech Blue“, složeným ze studentů z různých škol, ale zejména samostatná příprava ve volných chvílích po škole.
Během jednoho sychravého rána v prvním listopadovém týdnu nastoupilo do vlaku deset českých debatérů ze tří týmů. Bohužel se zrovna ten den němečtí železničáři rozhodli stávkovat, a proto se naše výprava protáhla o čtyři hodiny. Nakonec jsme byli rádi, že jsme po jedenácté večer dorazili do hostelu, kde jsme byli ve Stuttgartu ubytováni. Aby toho nebylo málo, porouchala se nám sprcha a vytopili jsme si pokoj. Než jsme ulehli k zaslouženému spánku, byly již dvě hodiny ráno.
První den se náš tým utkal s reprezentanty Turecka a Kanady, v dalších dnech jsme debatovali s Rumuny, Němci a israelským výběrem. Drtivou porážku jsme utrpěli v souboji proti Kanadě, ale s ostatními týmy jsme byli ve výkonech vyrovnaní. Já jsem se soutěžním debatováním začal teprve nedávno, a proto svůj výsledek považuji za velký úspěch i povzbuzení do dalších turnajů.
Celá soutěž byla velmi náročná, protože vyžadovala přípravu i během pozdních večerních hodin, kdy jsme si vylepšovali své argumenty na další den. I přesto bylo v programu pamatováno na zábavu. Měli jsme možnost prohlédnout si zámek Ludwigsburg z 18. století, který patří mezi největší evropské barokní rezidence. S ostatními debatéry jsme se spřátelili na večerní akci „Country Expo“, kde každá země prezentovala svoje domovské delikatesy – ochutnal jsem turecký med i israelské oplatky. A protože jsme si potřebovali protáhnout ztuhlá těla, jedno ráno před začátkem dalšího kola jsme vyrazili na místní ledovou plochu na brusle.
Pro mě byla samotná účast ve Stuttgartu výjimečnou příležitostí, jak si zlepšit angličtinu a argumentaci (a bruslení :-)), ale také možností poznat studenty z jiných zemí. Debatování doporučuji všem jako skvělou mimoškolní aktivitu. Rád poskytnu případným zájemcům více informací o debatování kdykoli o přestávkách či po výuce.

Martin „z Kentu“ Kraus, tercie