Chemquest Mensa gymnázia

Špekáčky v hypermarketech aneb není buřt jako vuřt.

K provedení našeho srovnání kvality špekáčků zakoupených v různých hypermarketech jsme využili znalostí důkazů proteinů, a to tzv. Biuretovou reakci. Při našem pokusu jsme postupovali následovně: Nejdříve jsme zakoupili šest špekáčků, buřtů a vuřtů v různých hypermarketech. Tato potravina byla různě pojmenována a bylo v ní avizováno i různé složení. Poté jsme si připravili roztok hydroxidu sodného, který jsme získali, opět jak jinak než v hypermarketu pod obchodním názvem „Krtek, přípravek na čištění odpadů“, jehož nedílnou složkou je louh sodný alias chemicky správně hydroxid sodný NaOH. Z kuliček Krtka čili hydroxidu sodného jsme připravili 10% roztok, který jsme vlili do kádinek. Do takto připravených kádinek jsme dali přibližně stejné kousky buřtů. Proč stejné? To proto, abychom měli stejný obsah hmoty buřtů vuřtů a špekáčků. Ke každému buřtu v kádince jsme pak přikapávali asi 0,1% roztok modré skalice čili pentahydrátu síranu měďnatého. U buřta vuřta a špekáčku, který obsahoval nejvíce masa, pak došlo ke vzniku červenofialového zbarvení.

Chemickou podstatou našeho pokusu je již na počátku zmíněná Biuretová reakce, při které vzniká komplex měďnatých kationtů se sloučeninami, které obsahují peptidickou vazbu (amidové skupiny –CO-NH-). Tento komplex má výraznou červenofialovou barvu. Čili, čím více dal výrobce do buřtů vuřtů či špekáčků masa a tím pádem také v něm obsažených proteinů – bílkovin, tím bylo červenofialové zbarvení výraznější, jak můžete vidět na obrázku č. 3. Zajímavé je zjištění, že pouze dva ze šesti buřtů, vuřtů a špekáčků obsahují přidané a na příbalovém složení potraviny avizované maso.

Pro další srovnání jsme ještě dokazovali obsah škrobu, a to pomocí Lugolova činidla (roztok jodu v jodidu draselném). Čím více škrobu špekáček buřt či vuřt obsahoval, tím více se zbarvoval do fialovomodra až černa.

Obr. 1: Představení týmu (zleva): David Míšek, Jakub Rubinstein, Lukáš Kaufmann	Obr. 2: Důkaz obsahu škrobu ve špekáčcích
Obr. 3: Srovnání kvality špekáčků z různých hypermarketů co do obsahu masa čili proteinů. Obsah masa stoupá zleva doprava a zároveň klesá obsah škrobů.

Lukáš Kaufmann, David Míšek, Jakub Rubinstein a PhDr. Tomáš Kočí PhD.

Extrakce fluoresceinu ze zvýrazňovačů.

K provedení tohoto pokusu budeme potřebovat: injekční stříkačku s jehlou, ethanol, několik žlutých zvýrazňovačů, kádinku 300 ml, krystalizační misku/petriho misku, 30ml uzavíratelný kontejner, větší odměrný válec, zdroj černého světla, elektrický vařič, větší kádinka 500 ml.

Postup provedení: Do injekční stříkačky napustíme ethanol, následně zapíchneme injekci do žlutého zvýrazňovače a vstříkneme do něj ethanol. Protože je fluorescein v ethanolu rozpustný, skape ze zvýrazňovače do předtím připravené 300ml kádinky. Tento proces zopakujeme až do vypotřebování všech zvýrazňovačů. Následně nalijeme naší směs do větší 500ml kádinky, kterou zahřejeme na teplotu varu ethanolu. Až se směs varem zahustí na hustotu sirupu, vylijeme tuto směs do Petriho misky. Po odpaření vody ze směsi nám v misce zůstane práškový fluorescein. Tento proces vypařování jsme urychlili tím, že jsme asi 14 dní před pokusem nechali petrisku odpařovat na radiátoru.

Samotné provedení pokusu je prosté, takto připravený fluorescein jsme za přítomnosti černého světla (UV lampy) postupně nasypali do vody.

Obr. 4: Student kvarty Mensa gymnázia Filip Passeri demonstruje připravený fluorescein ze zvýrazňovačů	Obr. 5: Stav před pokusem
Obr. 6: Průběh pokusu – fluorescence	Obr. 7: Výsledek: Filipův fluorescein, který vyextrahoval ethanolem ze zvýrazňovačů

Filip Passeri a PhDr. Tomáš Kočí PhD.